Bambusový sen

Práce a život v exotice za časů korony

Práce a život v exotice za časů korony

 

To, že světem už nějakou dobu řádí koronavirus, ještě neznamená, že práce a život v zahraničí je teď něco naprosto nedosažitelného. Ano, jsou jistá omezení a není jich zrovna málo. Navíc restriktivní opatření se poměrně často mění a není jednoduché se v tom celém zorientovat. Čili ano, situace s cestováním je výrazně složitější, než jsme byli zvyklí předtím, ale není to nemožné a my pořád můžeme sednout na letadlo a nechat se přenést do světa exotiky.

Nicméně současná doba s koronou je obtížnější. Vím, o čem mluvím, neboť jsem sama žila a pracovala v Indonésii, když tato epidemie udeřila. Stavěla jsem zrovna bambusový dům na indonéském ostrově Lombok a u toho tam ještě na full-time pracovala v australské mezinárodní škole.

Počátky koronaviru v březnu 2020 pro mě nebyly v zahraničí vůbec snadné, protože jsem musela zrovna řešit své vízum a doslova ze dne na den jednotlivé státy světa přidávaly nová a nová opatření. Zavřeli mi Austrálii, kam jsem chtěla kvůli svému vízu letět a měla jsem už i zakoupenou letenku, zavírali i ostatní okolní státy jihovýchodní Asie a jednou z mých posledních nadějí byl let do malajsijského Kuala Lumpur, nad kterým ale už také visela hrozba lockdownu a uzavření se před světem. Nevěděla jsem, jak tohle celé dopadne, a zda nebudu muset Indonésii na dlouhou dobu opustit (bez řádného víza bych tam prostě zůstat nemohla) a letět třeba narychlo do Čech – to byla totiž asi úplně jediná jistota, kam bych letět v nejhorším případě mohla.

Navzdory obrovskému chaosu, který nastal v polovině března 2020, se mi ale podařilo vízum úspěšně vyřešit a mohla jsem na tropickém ostrově zůstat a dokončit vše, co bylo potřeba.

Do České republiky jsem se vrátila pak až koncem září téhož roku na základě svého vlastního rozhodnutí, kdy mi Čechy už velmi chyběly a já se rozhodla podívat domů. To, že se zrovna v té době schylovalo v Česku k druhému lockdownu, je věc jiná, a mě to ani přes tento docela zásadní fakt prostě neodradilo. Jak říká můj oblíbený slogan na Fidorku: Když musíš, tak musíš.:) A já musela. Protože mi Čechy už tak moc chyběly.

Covid-19 nám už poměrně dost dlouhou dobu zasahuje do každodenního života a komplikuje nám naše bezstarostné bytí. Nicméně i v této nelehké době můžeme najít světýlko na konci tunelu, a pokud nás exotika a život či práce v ní láká, můžeme to zrealizovat. Jen to bude možná o něco složitější než v době před koronavirem a budeme mít také nejspíš zúžené možnosti výběru. Avšak jde to. Vím to sama, protože jsem to zažila na vlastní kůži a mám i velké množství kamarádů/kamarádek, kteří i za časů korony odletěli do exotiky žít a pracovat. Koronavirus je velké téma, ale nemělo by nás to odradit od toho, co chceme.

Sdílím tedy níže svůj další příběh, který se s cestováním a prací v exotice v době covidové pojí:

Když jsem se začátkem minulého podzimu rozhodla vrátit z Indonésie na nějakou dobu do Čech, nekladla jsem si v hlavě žádné překážky ohledně své cesty. Věděla jsem, že chci letět a prostě jsem tedy letěla. Předpokládala jsem, že bych se měla bez větších komplikací snadno dopravit z Indonésie na druhý konec světa. A taky že jo. Cesta proběhla velmi hladce a já si ji užila snad ještě víc než kdy dřív. Prázdná letiště a ten božský klid v letištních halách, kde za normálních okolností byl vždy pořádný šrumec, mě dostávaly do kolen. Bylo to něco tak moc nevšedního a ve své podstatě příjemného. Tím samozřejmě neříkám, že je covid příjemný. Jen popisuji své pocity, když stojíte sami uprostřed obřího letiště v Jakartě nebo Istanbulu. Je to zkrátka něco dost neobvyklého, a pokud cestujete opravdu často, nejste na liduprázdná letiště úplně zvyklí.:)

Když jsem v září 2020 dorazila do Čech, tak jsem se v rodné zemi ale moc dlouho neohřála. Po pár dnech jsem totiž dostala pracovní nabídku zúčastnit se terapeutického pobytu v Turecku. Velmi mě to lákalo, neboť se jednalo o alternativní retreat v tureckých horách a brala jsem to jako skvělou příležitost. Nicméně covid-19 a všechny restrikce s ním spojené mě od toho zpočátku velmi silně odrazovaly a já nabídku zprvu odmítla. Říkala jsem si, že nejsem přece blázen, když jsem se právě vrátila z druhého konce zeměkoule a zase bych hned někam letěla. To bych byla přece fakt cvok, že jo! A ještě v téhle složité době, kdy vážně nevíte, co bude zítra!

Netrvalo to ale dlouho a já změnila názor. Pracovní příležitost v Turecku byla totiž příliš lákavá na to, abych si to nechala jen tak ujít.  Turecko bylo v té době jednou z exotických zemí, kam se dalo bez potíží dostat. Zatímco se Česko pomalu ale rychle přibližovalo druhému lockdownu, Turecko vítalo cestující ze zahraničí s otevřenou náručí a tamní restrikce byly velmi mírné. Navíc celý náš terapeutický program probíhal v tureckých horách v malém počtu účastníků, čili jsme s větším počtem lidí vůbec nepřišli do kontaktu.

Pobyt a práci v Turecku jsem si užila a ani na minutu nelitovala, že jsem letěla. Bylo to právě v letadle, kde vznikal tento můj článek o práci v exotice za časů korony. Nemohla jsem ani uvěřit tomu, jak hladce vše probíhalo. Skutečnost ohledně cestování se jaksi neshodovala s negací šířenou v mediálních zprávách. Byla jsem připravena na dost scénářů, ale na to, že to bude takto bezproblémové ani ne. To mě skutečně potěšilo. V podstatě nejhorší věc, která se mi během pobytu tam přihodila, bylo zrušení mého letu s Turkish Airlines. Kvůli nízkému počtu cestujících omezili lety z Istanbulu do Prahy. Vyřešit tuto maličkost mě však stálo jen asi 10 minut času, kdy jsem si musela zvolit nové datum letu. Vše bez potíží a bezplatně.

Vidíte, není to tak strašně složité, jak se může na první pohled možná zdát. Pokud i vy chcete vycestovat do zahraničí (ať už jen kvůli samotné dovolené či za pracovním účelem), nenechte se koronavirem vykolejit –  v tom smyslu, že byste si řekli, že to nejde. Mluvím ze své vlastní zkušenosti z Indonésie či Turecka. Stejně tak je na tom podobně i několik mých blízkých přátel. Mexiko, Costa Rica, Maledivy a další exotické destinace jsou lidem ze zahraničí otevřeny. Pokud chcete, jde to. Samozřejmě je ale potřeba brát v úvahu dané restrikce spojené s koronavirem a chovat se zodpovědně.

Věřím, že když k celé současné situaci budete přistupovat zodpovědně, může to bez problémů vyjít a vy tak získáte něco, co je pro mnohé z nás obrovsky důležité a co nám teď hodně chybí. Získáte totiž SVOBODU. Svobodu ve vaší mysli, kdy nebudete sami sebe omezovat v tom, že něco takového teď prostě ani náhodou nejde. PROTOŽE ONO TO JDE.

 

E-book ZDARMA

5 ověřených tipů o tom, jak dokázat skloubit život a práci na Bali, potažmo ale i v celé Indonésii. Získejte exotickou ochutnávku, která vychází z mých vlastních zkušeností a pomůže vám splnit si i vaše cizokrajné sny!

Chci získat e-book zdarma

Copyright © 2022 Bambusový sen. All rights reserved.