O autorce

Něco krátce o mně


Jmenuji se Dana. Jsem vášnivá cestovatelka a terapeutka, která ráda boří mýty o tom, že něco nejde nebo nefunguje.

Dlouhodobě žiji a pracuji v jihovýchodní Asii a pokaždé se s láskou po čase vracím do Česka, které navždycky zůstane mým prvním domovem. Před nedávnem jsem si spolu se svým českým přítelem postavila rodinný dům z bambusu na tropickém ostrově uprostřed Indického oceánu, o kterém jsem už jako malá holka snila.

Jsem autorkou projektu Bambusový sen – životního stylu, prostřednictvím kterého inspiruji lidi, kteří stejně jako já chtějí žít po svém, jejich radostí je cestování spojené se životem a prací v exotice a kteří touží po svobodnějším a šťastnějším životě, ve kterém si pravidla mohou vytvářet především ONI SAMI.

Můj příběh aneb jak jsem se dostala do exotiky

Před pár lety jsem se rozhodla, že už nechci žít svůj život podle představ svých nejbližších, ale že je načase prosadit si odvážně svou vlastní cestu, po které jsem tak dlouho toužila. To vše za cenu případných budoucích zisků i ztrát. Věděla jsem, že být svobodná sama v sobě je tím největším darem, co si mohu dát, a neváhala jsem si tedy pro svou svobodu skočit. Sbírám tak zkušenosti a dovednosti, které bych bez opuštění své osobní bubliny jen těžko získala.

Žiju a pracuju už několik let v Asii.

Vyzkoušela jsem si, jaké to je žít a pracovat po dobu pár let uprostřed tepajícího Bangkoku v Thajsku či na tropickém ostrově Lombok v Indonésii, který se nachází hned vedle Bali. Ostrov Lombok se mi díky vlastnímu domu stal osudným. Mám i pracovní zkušenosti z Turecka  a po dobu několika týdnů jsem žila také v místní rodině v Brazílii. Ve svém volném čase i hodně cestuji a na kratší dobu jsem navštívila už mnoho zemí a viděla značnou část zeměkoule.

Mým nevyčerpatelným motorem je poznávání rozdílných charakterů lidí a kultur celého světa. Objevování skvostů přírody, nových možností i sebe sama.

Vždycky jsem věděla, že chci od života hodně a že jej nechci jen tupě prožívat, ale ochutnávat všechny jeho barvy plnými doušky. Žít každý den naplno. Moje sny a představy pro mě nejsou nedosažitelnou metou a plním si všechny z nich. I ty nejšílenější.

Jedním z mých velkých snů bylo poznávat svět. Ne ale pouze tím způsobem, že někam vycestuji na pár dní a nestačím dané místo ani pořádně poznat. Potřebovala jsem mnohem větší hloubku.

Chtěla jsem to jinak

Být v dalekých koutech světa, které jsou tak moc odlišné od naší evropské domoviny, a nechat sebou prostoupit to pro nás exotické tajemno.

Pobývat na jednom místě v zahraničí delší dobu, abych naplno pochopila tamní kulturu a stala se její součástí.

Být přijata místními lidmi a procítit tak všechno jinak, než jen jako obyčejný turista. Abych se na onom místě cítila jako doma a ne jako cizinec, který přijede a za krátkou chvíli zase odjede.

Chtěla jsem jít více do hloubky a pochopit, jakým způsobem života tam v těch dálkách žijí.

Vždycky jsem snila o životě někde hodně daleko. Na malém ostrově v exotice uprostřed širého oceánu, kde jsou lidi, jejich přemýšlení, tradice a zvyky diametrálně odlišné od těch v západním světě. Toužila jsem po nevídaném dobrodružství, rozmanitosti a poznávání úplně nových věcí. Chtěla jsem cestovat po celém světě, žít a pracovat v zahraničí a nemít žádná omezení pro tento svůj snový styl života.  

 

Součástí tohoto byl i další sen. Mít svůj vlastní dům někde daleko za oceánem. Na malém ostrově, kde se snoubí divoká příroda s pálícím sluncem.

Před několika lety tohle byla ale jen nějaká utopická představa vykreslující můj ideální život a můj reálný život vypadal v té době poněkud jinak…

Žila jsem v malinkatém městečku v jižních Čechách a byla svou rodinou předurčena pro život co nejblíže svému domovu. Pro všechny z nich byl život nejstarší dcery/vnučky někde daleko za oceánem naprosto nepředstavitelný. 

Dokonce jsem nejdřív nesměla jít ani studovat univerzitu do Prahy nebo do Brna (bylo mi to rodinou zakázáno), ale pouze do Českých Budějovic, abych byla domovu co nejblíž. 

Uvnitř mě ale sžíral strašně silný pocit nesvobody, který mi znemožňoval žít kdekoli se mi zamane. Tlak rodiny byl velký a já probrečela noci, kdy jsem toužila po „vzlétnutí“ a opuštění těchto nesmyslných hlavových hranic, objevování exotických dálek, životě a práci tam a nebýt omezována limity ostatních.

Nehledě na to, že jsem se neustále od své rodiny či lidí kolem sebe setkávala s názorem, že něco nejde, že něco není možné, že bych měla být přece normální a žít ideálně tak, jako žijí všichni. Většina z nich nechápala moje cíle a já se mnohdy bála před nimi naplno o svých snech mluvit, aby mě nepovažovali za naprostého cvoka, který chce žít prostě jinak, než jak se to normálně dělá.  Zažívala jsem, jaké to je být hodnocena a odsuzována ostatními kvůli odlišným životním cílům. 

Obrovský zlom pak přišel v roce 2012, kdy mě můj brazilský kamarád, kterého jsem potkala na gymplu v jižních Čechách, opakovaně zval do Brazílie. Chtěl mi svou rodnou zemi ukázat, byl na ni patřičně pyšný. A to byl moment, kdy jsem doma naplno vystrčila růžky a oznámila, že i navzdory jejich nevoli chci letět do jižní Ameriky a že mi v tom přece nemůžou bránit. Že je to pro mě skvělá příležitost a nemůžu ji jen tak zahodit.

Tohle bylo poprvé, kdy jsem se sice opět setkala s odporem a nesouhlasem rodiny, ale tuto negaci najednou vystřídalo nečekané jasno a povolení, že mohu tedy letět, pokud opravdu tak moc chci.

A já opravdu tak moc chtěla. Netoužila jsem v ten moment po ničem jiném.

Dokonce jsem sama v sobě překonala i velký strach z toho, že poletím přes půl světa zcela sama.

Chtělo to velkou dávku odhodlání, naprosté vystoupení z komfortní zóny, neboť do té doby jsem na vlastní pěst necestovala, a bála jsem se dokonce jezdit sama i českými vlaky v rámci České republiky.

Doslova mě děsila představa, že cestuji někam úplně samotná.

Někde uvnitř jsem ale věděla, že pokud tuto šanci teď nevezmu a nepoletím, tak už nejspíš nepoletím nikdy.

Do dnešního dne vnímám toto rozhodnutí jako zásadní ve svém životě, díky kterému teď mohu žít život, který jsem si vysnila.

Koupila jsem si letenku a za pár měsíců se sama vydala na severovýchod Brazílie, kde na mě už čekal můj kamarád a jeho fantastická rodina. Jejich apartmán na pobřeží Atlantiku, prázdninový dům na pláži, silný brazilský temperament a celkově velmi odlišný styl života mě naprosto pohltily.

Stala jsem se tak přirozenou součástí tohoto pro mě naprosto exotického života a já díky úzkému kontaktu s místními lidmi zažívala zahraničí úplně jinak, než kdybych byla jen obyčejný turista. Zažívala jsem to přesně tak, jak jsem si už dříve vysnila, ale do té doby to bylo jen v mých bujných představách.

Šla jsem do hloubky a vychutnávala si tu úžasnou pestrost jihoamerického života. Bylo to přesně TO ONO, po čem jsem už tak moc dlouho toužila a chtěla jsem, aby to i po návratu domů pokračovalo a nebyla to má první a zároveň poslední velká zahraniční cesta v tomto duchu.

Po více jak měsíci jsem se vrátila z Brazílie do Čech a měla pocit, jako bych se znovu narodila. A není se čemu divit – vždyť jsem si právě splnila obrovský sen, jehož realizace pak enormně ovlivnila můj budoucí život.

S Brazílií mi tehdy narostla křídla a já jsem věděla, že dokážu vše, co opravdu chci. Byl to tak silný pocit, že jsem vůbec nepochybovala.

Věděla jsem, že dokážu sama cestovat po celém světě bez zbytečných zábran.

Věděla jsem, že mohu žít a pracovat, kdekoli se mi zamane.

Věděla jsem, že se ve světě neztratím a vždycky si zvládnu domluvit, co potřebuji.

Věděla jsem, že můžu a že mi moje rodina a ani nikdo jiný už nikdy nesmí bránit v tom, co opravdu chci a po čem od srdce toužím. I když to se mnou mysleli v jejich očích dobře a chtěli mě mít nablízku.

Velice mě baví objevovat nejrůznější kouty světa, především ty nejvzdálenější.  

Svět se mi s mou brazilskou cestou otevřel a já tu výzvu přijala. Od té doby vyjíždím do světa nejen na kratší výlety, ale především za dlouhodobým a navíc pracovním účelem.

Já totiž věřím tomu, že pokud chceme danou zemi opravdu hlouběji poznat, tak tam musíme alespoň nějakou dobu žít.

Splynout tak s místními lidmi a stát se jejich součástí. Obohacovat je a zároveň být obohacováni. A to se prostě nestane během pár dní, když jedete na dovolenou a pak zase rychle zpátky domu. To se stane, když tam alespoň chvíli žijete.

Od té doby cestuji jako blázen, znám nejrůznější cestovatelské triky a vím, jak na to.

Aktivně si sama úspěšně hledám práci v exotice a životem v zahraničí si obrovským tempem posouvám své osobní limity.

Už nějakou dobu na to nejsem úplně sama. Našla jsem totiž podobného nadšence (nebo šílence?:), se kterým sdílím vášeň objevovat vzdálené kouty světa tak trochu jinak.

Znám způsoby, jak snadno a rychle získat práci v exotických zemích, především v Thajsku a Indonésii. Zaměřuji se zejména na práci s dětmi jako terapeut či učitel, ale zabývám se problematikou i dalších profesí a také možnostmi vlastního podnikání v exotice.

Nemám zábrany objevovat celý svět (klidně i úplně sama), a dokonce jsem si spolu s přítelem postavila rodinný dům z bambusu na ostrově v Indonésii, a vytvořila si tak svůj druhý domov, kam se budu vždycky ráda vracet, kdykoli se mi bude chtít.

Díky vlastním poznatkům získaných na stavbě bambusového domu předávám cenné know-how týkající se kvalitního stavění z bambusu, o kterém ví jen pár lidí na světě.

Poskytuji i podrobné informace, jakým způsobem lze bez obav v Indonésii získat půda pro stavbu něčeho takového.

Zároveň vás očima zkušeného terapeuta provázím na cestě, která vede ke splnění si vašich snů, a ukazuji, co vše je důležité na této cestě zohlednit. Pomáhám vám, jak můžete svobodněji a šťastněji žít i vy, a představuji vám jedinečný balanc, který je alfou omegou pro zdravou mysl a ducha každého z nás.

Dneska se už jen s lehkostí usmívám při vzpomínce na své začátky, kdy jsem si prorážela svou vlastní cestu a nebylo to mnohdy vůbec snadné. Moje okolí si totiž nemohlo nevšimnout, že všechno, co jsem chtěla a za čím jsem si šla, se mi postupně a hezky krok za krokem plnilo. Rok se s rokem sešel a lidé mi přestali říkat, že je to, co já chci, nemožné. Naopak. Začali se mě ptát na návody, jak na to a jak toho mohou dosáhnout i oni.

Já už tu cestu prorazila a mohu vám tak ušetřit mnoho týdnů, měsíců a možná i let složitého hledání a zkoušení.

Tyto webové stránky vznikají díky vám, čtenářům, a vašim dotazům, kterých jsem za poslední roky, a zejména za rok 2020, dostávala hrozně moc.

  • Zajímalo vás, jak jsem toto celé udělala.
  • Poskytnout praktický návod, jak na to.
  • Jak žít, kde se mi zamane, dokázat to skloubit s prací a nemít finanční omezení pro realizaci něčeho takového.
  • Jak postavit dům z bambusu a získat bez obav pozemek v Indonésii.
  • Jak překonat strach a jít do toho.
  • Jak si svůj život svobodně řídit sami podle toho, co zrovna chcete a potřebujete.

Vlastní web se tak stává skvělou příležitostí, jak vám efektivně dávat odpovědi a zároveň s vámi sdílet svoje postřehy z oblasti života a práce v exotických zemích. Je také výborným nástrojem, jak nepředávat získané zkušenosti pouze svým blízkým přátelům a rodině, ale i všem ostatním, které toto téma zajímá, a mohu tak pomoci mnohem širší skupině lidí.  

Mým cílem je také popostrčit vás kupředu a ukázat, že si v podstatě všichni můžeme tvořit vlastní pravidla na život.

Ukázat, že klacky pod nohama de facto neexistují a všechny překážky jsou nejčastěji pouze v naší mysli, jejíž intriky se nám na cestě za dosažením našich snů mohou stát osudnými.

Jsem přesvědčená o tom, že NEJDEISMUS NEEXISTUJE, a pokud něco opravdu chceme, tak máme sílu a moc toho dosáhnout.

Sdílím s vámi svůj příběh o tom, jak celý tento můj životní styl vzniknul, a poskytuji know-how a jasné návody, díky kterým jej můžete realizovat i VY.

Zároveň jdu prostřednictvím bambusového snu více do hloubky a krok za krokem vám ukazuji, že lze dělat věci i jinak, a třeba to bude právě jeden z mých postřehů, který pomůže i vám splnit si své sny.

Poznejte tedy příběh jedné holky z jižních Čech, která se rozhodla žít tak trochu po svém a opustila mnohé jistoty pro vydání se na cestu za svým snem.

Copyright 2021 @ Bambusový sen. All rights reserved.