Bambusový dům v tropech je láska i bič  – naše UPS and DOWNS

(2. část)

Co se týče dalšího velmi důležitého bodu ohledně stavby bambusového domu v Indonésii – tím je studie/projekt domu – tak tam jsme hned zpočátku šlápli trochu vedle.

Spolupracovali jsme totiž s evropským architektem, který by pak ale při samotné stavbě nemohl být fyzicky přítomný na Lomboku, což by se mohlo ukázat jako dost velký problém. Bambusová stavba má totiž specifické parametry a ne každý to zvládne opravdu dobře. Na tukany (= stavaře) by měl dohlížet architekt. Nebo alespoň částečně. Proto rozhodně doporučuji zvolit indonéského architekta. Je jich tam dost a jsou dobří.

Neměli jsme tehdy úplně přesnou představu o tom, jak by náš dům měl vypadat. Měli jsme nějaké nápady, ale ne konkrétní představu, což dnes vnímám, že je prostě špatně. Nemůžete zkrátka očekávat, že se váš architekt, který navíc v Indonésii z bambusu nikdy pořádně nestavěl, bude automaticky shodovat s vašimi ideály, které máte v hlavě. Navíc je k tomu nutné přičíst i to, že architekti z Evropy mají zkrátka jiné způsoby tvoření a designu, než je pro tento typ staveb potřeba.

A tak jsme měli vytvořenou už jasnou studii od našeho architekta ze Slovenska a stejně tak i od něho drželi fyzický model našeho domečku, který je v Indonésii pro bambusové stavby rozhodně třeba.

Tento fyzický 3D model nám architekt vyrobil ze špejlí, což se tak běžně pro tento typ staveb dělá.

Potíž byla však v tom, že evropský architekt už nevěděl, že je potřeba přemýšlet i nad opěrným systémem bambusové konstrukce, který zajistí její větší stabilitu. Musíme k bambusovým stavbám přistupovat z technického hlediska jinak než k cihlovým. Na tom vlastně posléze náš 3D projekt ztroskotal.

Pyšně jsme si letadlem vezli z Čech do Indonésie nás fyzický modýlek, ale hned pár dní po příletu jsme zjistili, že jsme udělali začátečnickou chybu a budeme muset tento model předělat. Nebo ještě líp – udělat ho úplně znovu a jinak.

Během pár dní se nám podařilo najít architekta přímo na Lomboku, který s bambusem stavěl už několik let a věděl přesně, co je pro takovou stavbu potřeba. S naším slovenským architektem jsme tak bohužel museli spolupráci ukončit.

Lombocký architekt nám vytvořil krásný 3D fyzický model našeho budoucího bambusového domu, který se navíc naprosto přesně shodoval s tím, co jsme chtěli. Indonésani na toto mají prostě oko. Nicméně není to tak růžové, jak to možná vypadá…

Nás nový architekt z Lomboku byl sice velmi kreativní a šikovný, ale měl obrovský problém s tím, když se nám něco nelíbilo a chtěli jsme na stavbě něco jinak než on. To bylo zle.

Tady jsme začali velmi výrazně narážet na kulturní rozdíly – my Evropané jsme totiž z velké části perfekcionisti, zatímco Indonésani nepromýšlejí věci do detailu a dalo by se říct, že umí svou práci i dost odfláknout.

Začalo to nakonec přecházet i do menšího extrému, kdy se naštval nebo urazil a prostě několik dní z trucu na stavbu nedorazil. V podstatě od prvních dnů byl přítomen na naší stavbě téměř pořád a mohl tak radit tukanům, jak bambusovou konstrukci tvořit. Věděl přesně dle svého nákresu i 3D fyzického modelu, kam který kus bambusu patří. Sehrál na naší stavbě velmi důležitou roli a bambusová konstrukce se opravdu povedla.

Byla to radost pohledět.

Ovšem… díky našim častým připomínkám se také velmi urážel. Zjistili jsme, že lombocká ješitnost je mnohdy opravdu silná a těžce se s ní pracuje. Toto celé vyvrcholilo incidentem, kdy ignoroval náš požadavek vyměnit jeden kus dřeva v podlaze, který byl prožraný termity. Tady se jeho ješitnost a nezdravé sebevědomí, že on ví všechno lépe než my (možná v jeho očích nezkušení Evropani), projevily naplno. Do očí nám naštvaně řekl, že pokud to dřevo chceme po něm vyměnit a podlahu předělat, tak to bude ta poslední věc, kterou pro nás udělá, a pak že s námi končí a ve stavbě už nebude pokračovat.

A tak se po zhruba 3 měsících naší stavby stalo, že tam přestal jezdit úplně.

Nebylo to vůbec příjemné, neboť jsme si mysleli, že jsme na něm závislí a nemáme šanci to bez jeho pomoci dokončit.

Ale jak už to tak v životě bývá, záleží hodně na tom, koho znáte nebo potkáte. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že náš dům zvládneme dokončit s pomocí úplně obyčejných tukanů přímo od nás z vesnice, kteří s bambusem nikdy předtím nepracovali. Ale jejich dovednosti a kreativita dokázaly nemožné.

Velmi důležitá byla i naše důvěra, kterou jsme k nim chovali. Věděli jsme, že jim můžeme říct cokoli a oni se neurazí a neotočí se k nám zády. Že nás zkrátka nenechají „ve štychu“.

Naopak – tito kluci vždycky chtěli znát náš názor a bylo pro ně důležité, zda jsme s daným výsledkem spokojeni, či ne. Na architekta jsme ale měli tak trochu smůlu…

Nicméně jsme se díky tomu naučili věci, které bychom jinak asi tak do hloubky neznali. Kdyby udělal vše za nás architekt, nemuseli bychom se tolik učit a zjišťovat si dané informace od úspěšných lidí, kteří bambusové domy v Indonésii postavili. Největší inspirací pro nás byl asi Hideout na Bali, který si drží přední příčky na booking.com a majitelem je též český pár.

Češi mají holt dar, který dle mého názoru nemá každá národnost. Jsme neuvěřitelně schopní, pracovití, chytří a vynalézaví. Jsem hrdá na to, že jsem Češka a ve světě si to člověk uvědomuje ještě o to víc.

Stavbu jsme tedy dokončili s našimi milovanými 4 tukany. Pracovali tvrdě a zároveň s neuvěřitelnou láskou k nově vznikajícímu domu.  

Byl to Awar, Ajim, Jamal a Goh, kdo naši stavbu dotáhli do zdárného konce. A samozřejmě já spolu se svým přítelem Honzou, kdy jsme na stavbě trávili po celou dobu téměř každičký den.