Autisti v Bangkoku

Když se rozhodnete odletět do zahraničí a najít si tam práci, asi většina z vás bude hledat něco ve svém oboru. Pokud tedy svůj obor nesnášíte či ho nechcete úplně změnit samozřejmě.

Když jsem se před několika lety chystala pracovně do Bangkoku, věděla jsem, že tam chci pokračovat ve své profesi.

Pár měsíců jsem brouzdala po internetu a snažila se najít lukrativní mezinárodní kliniky, kde by právě potřebovali ergoterapeuta. Našla jsem jich pár, ale protože jsem neměla thajskou certifikaci, nešlo to.

Díky tomu, že mohu se svým vzděláním pracovat i jako učitel, rozhodla jsem se, že se v Bangkoku pustím do učení angličtiny, neb v tomto oboru se v Thajsku hledá práce poměrně snadno a rychle.

Je navíc leckdy i za milé peníze a podmínky.

Webová stránka, která se mi v hledání práce v Thajsku v tomto oboru velmi osvědčila, byla: ajarn.com

Zde můžete i vy najít tu svou, pokud se o práci s dětmi v Thajsku zajímáte.:)

Do Bangkoku jsem tedy odlítala s tím, že budu pak chodit na pohovory do místních školek a škol a někde se jistě zadaří. To, že nejsem rodilý mluvčí, jsem nebrala jako nevýhodu a věřila jsem, že se svou úrovní angličtiny to zvládnu v pohodě.

Pro jistotu jsem si tedy udělala ještě TEFL, abych měla alespoň nějaký mezinárodní certifikát týkající se mé angličtiny.

S jednou školkou jsem již byla domluvena na pracovním pohovoru ještě před samotným odletem do Thajska. Ale neměla jsem vůbec nic jistého. Byla jsem přesvědčena o tom, že nejlépe se stejně bude hledat práce až pak osobně na místě, tak jsem žádné velké jistoty tehdy ani nepotřebovala.

Sbalila jsem si svou velkou krosnu a vyrazila za Honzou do Bangkoku, který už tam na mě čekal.

Hned pár hodin po příletu jsem šla na svůj první pracovní pohovor do anglické školky. Vzali mě.

Byla jsem už celkem smířena s tím, že budu v Bangkoku učit angličtinu a že svou práci terapeuta pověsím na chvíli na hřebík, ale  pak se stalo něco, co mi asi navždycky změnilo život, a ještě teď cítím to příjemné mravenčení, které jsem cítila tenkrát.

Ve volné chvilce jsem si projížděla nové pracovní nabídky, které se ten den v Thajsku objevily, a najednou na mě vyběhla pozice, která mi byla úplně šitá na míru!

Učitel – terapeut pro autistické děti v centru Bangkoku. Kousek od našeho bytu.

Nově vzniklé mezinárodní centrum pro děti se speciálními potřebami se zaměřením na autismus!

V ten moment jsem musela sama sebe štípnout, jestli se mi to nezdá. Nepotřebovala jsem u toho moc přemýšlet a automaticky se jim ozvala.

Prostě jsem věděla, že to mám udělat.

Další den jsem už měla pohovor a během dalších několika málo dnů jsem dostala vyrozumění, že jsem vyhrála výběrové řízení.

Do anglické školky jsem pochopitelně nenastoupila a s obrovskou odhodlaností podepsala smlouvu v autistickém centru.

Zpočátku to bylo těžké. I když už jsem měla pracovní zkušenosti s autisty v Praze v Čechách.

Ve třídě jsem měla dost náročného autistického chlapečka, který nás neváhal praštit pokaždé, když měl zrovna těžký záchvat.

Takových záchvatů měl za den několik.

Vzduchem lítaly židle, hračky a kolikrát málem i ostatní děti.

Philippe byl ale tím chlapcem, který navždycky připoutal moje srdce k autismu.

S autisty pracuji dodnes a tuhle cílovou skupinu jsem si zamilovala.

Po 2 leté práci s ním jsem byla vyškolena snad na všechno. Získala si jeho respekt, lásku a on si zase získal mou.

Pokaždé, když byl pro mě život v Bangkoku náročný, vzpomněla jsem si na tuto malou bytůstku a dostala sílu lámat ledy.

Najednou jsem věděla, že můj život v Bangkoku má obrovský smysl a že nic z toho se nestalo náhodou. Osobně věřím totiž tomu, že náhody neexistují.

Byla jsem přesně tam, kde jsem v ten daný čas měla být.       

Jsem přesvědčena o tom, že to takhle má každý z nás a život nás vede přesně tam, kde máme být.

Třeba seš to právě teď i TY, kdo slyší volání po nové pracovní zkušenosti ze zahraničí a hledá způsoby, jak na to!