Jak žít kde se ti zamane

Jak žít, kde se ti zamane, dokázat to skloubit s prací a nemít finanční omezení pro realizaci něčeho takového

Dost možná jste už někdy slyšeli (třeba to bylo právě ode mě), že zdrojem většiny životních limitů je právě naše hlava.

Mám teď na mysli limity, které si především my sami vytváříme (nebo je vytvářeli naše rodiče) a které můžeme ovlivnit – ve smyslu proč něco nejde nebo proč by něco nemělo být možné.

Tak například: Máte práci. Ta vás částečně baví i nebaví. Vyděláváte celkem milé peníze a všechno docela dobře klape. Pracujete 40 hodin týdně a máte „výhodných“ 5 týdnů dovolené ročně. K tomu máte i pár stravenek a do práce to máte jen pár minut tramvají. Bydlení máte vcelku pěkné a v centru Prahy. S vaším partnerem/partnerkou jste také v rámci možností spokojeni, máte se rádi a za nějaký čas plánujete první miminko. Dalo by se říct, že žijete velmi hezký život a vše funguje tak, jak chcete.

No jo! Ale ve vašich dokonalých představách to vypadá přeci jen trochu jinak: Máte práci, kterou milujete. Je to vaše hobby, a když pracujete, tak se bavíte a neustále vytváříte nové věci, které vás neomrzí. Jste pánem svého času a tvůrci svého života. Když chcete jet na dovolenou, tak prostě jedete a nemusíte počítat, kolik dní si na svou dovolenou smíte „vyplýtvat“. Je na vás, kdy pracujete a taky odkud pracujete. Jste tam, kde zrovna chcete být – chybí vám slunce v tuhé zimě? Jedete za sluncem.

Chybí vám zasněžené hory v úmorném vedru? Jedete za nimi. Bydlení máte hezké v centru Prahy, ale když se vám chce vyrazit do přírody na venkov, tak jedete k sobě na chatu. S vaším partnerem/partnerkou se neustále posouváte a objevujete nové věci a časem chcete mít miminko a pro život s ním si vyhradíte maximum vašeho volného času. Vidíte, že všechno funguje skvěle a vy i přesto máte ještě další plány a vylepšováky do budoucna.

Právě jsem zde nastínila dva různé úhly pohledu, kterými se na náš život můžeme dívat. Neříkám, že jeden je dobře a jeden špatně.

Ale zcela evidentně nám jeden z nich dává daleko větší svobodu a energii do života, nemyslíte?

A právě takový způsob života jsem si kdysi vybrala i já, když jsem poprvé odletěla pracovně do Asie.

Hodila jsem běžné omezující limity za hlavu a šla si za tím, o čem jsem byla přesvědčená, že existuje a funguje.

Ačkoli jsem už v té době byla spokojena se vším, co jsem měla, chtěla jsem žít ještě více naplno a svobodně.

Chtěla jsem žít a pracovat v zahraničí a mít tak pracovní i životní zkušenosti, které bych v Čechách jen těžko získala.

Věřila jsem tomu, že mohu žít v cizině, ale vždycky se mohu vracet do Čech nebo tyto dva světy i během roku pravidelně střídat, budu-li chtít.

Chtěla jsem ještě více vylepšit svou angličtinu a být schopna v tomto jazyce i na full-time pracovat.

Chtěla jsem se dále posouvat ve svém oboru terapeuta, který miluju, a i v zahraničí si dokázat najít práci přesně v této oblasti.

Chtěla jsem mít vlastní dům v tropech na druhém konci světa, kam budu moci kdykoli odletět na dovolenou či tam částečně žít, a tak jsem posléze začala stavět bambusový dům na ostrově v Indonésii…

Vždycky jsem pracovala a pracovat v mém oboru mě opravdu baví.

Ať už jsem v Čechách či v zahraničí, tak pracuji a vydělávám hezké peníze. Kupodivu jsem zatím v Asii vydělávala vždy i více než v České republice, neboť tam dokážou lidi ze západního světa velmi dobře ocenit a chtějí, abychom pro ně pracovali, protože vědí, že máme vzdělání na vysoké úrovni a jsme pro ně v podstatě výhodní.

Práci v zahraničí jsem si vždy hledala úplně sama. A vždy ji našla do pár týdnů. Dokonce i ve svém oboru. Ruku v ruce s tím už šlo pak i pracovní vízum a povolení.

Věřila jsem tomu, že to zvládnu a že to musí jít. Největším pomocníkem mi byl internetový vyhledávač.

Nejezdím se do exotických zemí jen opalovat a válet v písku (i když to samozřejmě stíhám po práci takéJ). Ale pracuji a dělám to, co opravdu chci.

Nevkládám si do hlavy zbytečné limity a omezení, protože hluboce věřím tomu, že to, co opravdu chceš, tak taky dokážeš. Ať je to cokoli. Možná to zní šíleně, ale je to tak.

A jsem přesvědčena o tom, že takhle to funguje úplně pro všechny.

Můžete žít a pracovat kdekoli. Dokonce můžete být i jednou nohou v Čechách a druhou někde jinde. V možnostech se meze nekladou.

Záleží jen a pouze na nás, co jsme pro to ochotni udělat.

Co jsme ochotni se naučit a jaké denní návyky máme.

Protože jsou to právě i naše denní zvyky/rituály, které nás mohou mílovými kroky posouvat vpřed. Stejně tak jako lidi, se kterými se bavíme a obklopujeme, nás posouvají kupředu a mohou nám pomáhat v cestě za našimi sny. A co víc – můžeme si pomáhat vzájemně.

Je to velmi komplexní proces.

A je jen na nás, jak se k němu postavíme a jak ho vnímáme.

Třeba i právě TY teď přemýšlíš nad změnou ve svém životě a máš v hlavě práci a život v nějaké pěkné exotické destinaci.

Nezbývá, než ti říct jednu věc – ono to jde. Je jen důležité pro to začít dělat jednotlivé první kroky a být v pohybu.:)