Strach je vrtkavá dáma a my nikdy nevíme, kdy se nás rozhodne prostoupit.

Co ale už vědět můžeme, je skutečnost, že my jsme schopni náš strach (=mysl) ovládat. Ne že strach (=mysl) bude ovládat nás.

A to jsou velmi důležité karty, se kterými můžeme hrát. 

Zkuste si svých strachů všímat častěji, přijímejte je, ale zase je pouštějte. Nenechte se ovládat svou hlavou. Uvidíte, že život měnící situace na sebe nenechají dlouho čekat.:)

No a pár základních bodů na začátek?

Jak už asi mnozí víte, udělat první krok ke změně bývá tím nejtěžším.

Už jen samotné uvědomění si faktu, že chcete věci ve svém životě jinak, je obrovský posun kupředu.

Najednou vás začnou napadat způsoby, jak to udělat. Přichází jasné vize, čeho chcete dosáhnout. Vidíte obraz vašeho ideálního života a už jen při této samotné představě vám přebíhá pořádný mráz po zádech.

No jo, ale co s tím??? Představa je krásná věc, ale pokud se nepřimějeme k akci, zůstaneme asi navždycky jen u těch představ.

Když se mě lidi kolem (ať už jako člověka nebo terapeuta) ptají na to, co mohou udělat se svým životem a jak ho změnit, odpovídám zásadně takto:

„Je důležité mít vizi toho, co chceš, a spojit svou vizi s akcí. Nečekat na zázrak, že se ti vše stane jen tak a samovolně ti to napadá do klína. Když se odpíchneš a uděláš ten první krok, samotný proces už tě pak navede, jak dál úspěšně pokračovat.“

Krásně to vystihuje citát od N. Pesedchkian: „Ten, kdo chce mít něco, co ještě nikdy neměl, bude muset také udělat něco, co ještě nikdy neudělal.“

No, akce. Zní to jednoduše. Jenže tato samotná akce nám dává leckdy právě nejvíc zabrat.

Udělat první krok ke změně.

Nakopnout se a jít do toho.

Odrazit se.

Nebát se.

Věřit si.

Nepodceňovat se.

Vytrvat a neuhnout.

Mohla bych pokračovat dál a dál, protože těch „ale“ je tam skutečně strašně moc.

Na mé cestě se mi osvědčilo pár základních bodů, které s vámi chci nyní sdílet:

• Věř si, že to dokážeš.
• Udělej to „něco“ TEĎ. Ne až, až, až…
• Neřeš, co tomu řeknou ostatní. Důležitý je, co tomu říkáš TY.
• Neboj se ztráty a jdi do toho.
• Nepřesvědčuj sám sebe neustále o tom, že „to něco“ nejde.
• Je v pořádku být jiný/á.
• Nepřepínej se. Dej si s klidným svědomím pauzu, pokud ji potřebuješ. Pauza a prokrastinace jsou dvě naprosto odlišné věci!
• Neměj strach z neznámého. Skoč do toho klidně po hlavě.
• Řiď se svým srdcem a naslouchej intuici.

Vím, jak moc těžký to je. Sama jsem to už zažila xkrát. Zároveň ale vím, že je to možný a že po překonání počátečního „ale“ se začínají právě dít zajímavý věci. A proto stojí za to do toho jít. Ať už je to cokoliv. Pokud zůstaneme jen u myšlenek a představ, může nás pak celý život štvát, že jsme pro to vůbec nic neudělali.

Víš, co odpovídá většina lidí na to, co je štve na jejich životních změnách nejvíc? Že nezačali dřív.:)