Vždycky jsem chtěla udělat něco dobrého pro svět.
Dobrovolničení v rozvojové zemi mi připadalo jako super cesta pomoci tam, kde je to potřeba.
Začala jsem se tedy zajímat o neziskové organizace zprostředkovávající pomoc v Africe a Asii.
Po delším prozkoumávání možností jsem byla jasně rozhodnutá pro Keňu. Afrika mi absolutně učarovala. Chtěla jsem pomáhat a zároveň poznávat úplně jinak, než jen jako běžný turista.
Byla jsem tehdy dokonce od začátku odhodlaná, že pojedu úplně sama. Tak jako již do Brazílie. Že se nebudu spoléhat na nikoho dalšího, kdo by mohl jet případně se mnou, ale že se spolehnu pouze sama na sebe.
V té době ale v Keni probíhaly jisté politické nepokoje a některé části nebyly zrovna bezpečné. Těsně před zakoupením letenky jsem začala váhat a kladla si otázku, zda zbytečně neriskuji. Zároveň jsem ale věděla, že dobrovolničení v exotických dálkách chci.
Najednou jsem objevila ještě další super šanci, jak pomoci. A v té době daleko bezpečnější variantu.
Sháněli se totiž noví dobrovolníci coby učitelé angličtiny pro jednu organizaci fungující na ostrově Lombok.
V Indonésii. Přímo vedle Bali.
Vždycky mě lákalo se tam někdy podívat. Poměrně rychle jsem se rozhodla, že tohle je přesně ta správná volba pro mě.
Ostrov Lombok, o kterém jsem předtím nikdy neslyšela, mi od prvního momentu připadal jako masivním turismem nezasažený ráj na světě.
Čím více jsem si o tomhle místě zjišťovala, tím více jsem mu propadala.
Neuvěřitelně jsem se těšila, až nadejde den, kdy poletím.
Šlo to tehdy ráz na ráz. Česká nezisková organizace Kintari fungovala skutečně rychle. Během pár týdnů bylo vše dohodnuto a hotovo. Celý proces byl neskutečně snadný a hladký.
Dodnes jsem Kintari vděčná za objevení Lomboku.
Potkala jsem tam řadu skvělých lidí, lokálů, kteří pro tuto organizaci pracovali. Společně s dalšími dobrovolníky z Čech jsme vedli hodiny angličtiny v místních školách a odpolední extra kurzy.
Učili jsme indonéské děti anglicky, aby měly větší šance na dobré povolání v budoucnu, neboť turistický ruch na Lomboku vzrůstá a ti, kteří budou umět plynně anglicky, mohou pracovat v místních resortech či jiných mezinárodních zařízeních a zlepší tak kvalitu svého života i života svých rodin.
Tato čokoládová stvoření jsem si zamilovala. Bylo na nich vidět, že se chtějí učit. Že mají zájem studovat a k učitelům chovají obrovský respekt.
Jejich vděk za každou proběhnutou vyučovací hodinu byl krásný. Děti nadšeně skákaly a křičely. Těšily se na další hodinu. Poněkud jiný přístup k učení, než mají děti ve vyspělých částech světa.
Jako Evropanka jsem se začala postupně stávat součástí tohoto prostředí a dozvídala se více o tamní kultuře, která je tak moc odlišná od té naší. Byla jsem přijata místními lidmi a cítila se jako doma. Jedla výborné indonéské jídlo, které se pro mě navždy stalo jedním z nejlepších.
Diky dobrovolničení na Lomboku se mi otevřely další dveře.
Ty vedly k mé první práci v zahraničí.
